Richard Sulík na témy slovenská politika, Európska únia a ekonomika.

Fakty nepustia: Euro likviduje eurozónu

Čísla sú neúprosné, spoločná mena príliš odlišných krajín likviduje eurozónu. Eurohujeri ešte chvíľu budú velebiť a za naše peniaze zachraňovať Euro, no eurozóna nemá šancu v tejto zostave prežiť. Fakty nepustia:

  1. Do zavedenia Eura mala každá krajina vlastnú menu a cez výmenné kurzy mohla kompenzovať vznikajúce rozdiely v konkurencieschopnosti. Keď teda nemecký robotník potreboval v roku 1998 na výrobu nejakého výrobku 1 hodinu a mal hodinový plat 10 Mariek a grécky robotník kvôli nižšej produktivite potreboval 2 hodiny a mal hodinový plat 875 Drachiem, výmenný kurz nebol 1 ku 87,5 (hodina robotníka v Nemecku 10 Mariek a hodina robotníka v Grécku 875 Drachiem), ale 1 ku 175 (výrobok v Nemecku 10 Mariek a výrobok v Grécku 1750 Drachiem). Výmennými kurzami bolo teda možné zohľadniť rozdiel v produktivite.
  2. Pri zavedení Eura boli tieto rozdiely v produktivite (lepšie povedané konkurencieschopnosti) zohľadnené v takzvaných konverzných kurzoch. Jedno Euro stálo 1,96 Mariek alebo 340,75 Drachiem. Presne tu bol zohľadnený rozdiel v konkurencieschopnosti v roku 1999, teda pred 14-imi rokmi. Lenže za 14 rokov sa svet zmenil, čo možno súdruhom uniklo.
  3. Dnes potrebuje nemecký robotník na výrobu vyššie spomenutého výrobku povedzme, že už len 40 minút (lebo racionalizácia, nárast produktivity, nové technológie a pod.), ale grécky robotník potrebuje naďalej dve hodiny (lebo siesta, silné odbory a pod.). V starých menách by nemecký robotník naďalej zarábal svojich 10 Mariek za hodinu a grécky robotník svojich 875 Drachiem, avšak konkurencieschopnosť gréckeho robotníka by zabezpečil nový výmenný kurz 262 Drachiem za jednu Marku (namiesto pôvodných 175 Drachiem za jednu Marku).
  4. To ale pri spoločnej mene nie je možné. Áno, mohol by nemecký robotník zarábať za hodinu 15 Mariek namiesto 10, no tomu bráni konkurencia na trhu práce v Nemecku a predsa žiaden zamestnávateľ nebude platiť dobrovoľne viac.
  5. Tiež by mohol grécky robotník zarábať namiesto 875 Drachiem už len 583, ale tomu bránia po prvé mimoriadne silné odbory a po druhé, obrovské množstvo lacných peňazí. Spoločná mena totiž viedla k spoločným (a pre južné krajiny veľmi nízkym) úrokom. A tak strata konkurencieschopnosti znížila síce stav robotníkov, no z nich sa stali zamestnanci štátu či príjemcovia sociálnych dávok a pod. Veď peňazí na zamestnanie, resp. živenie ľudí, ktorí nemali nič poriadne na robote bolo dosť. Stačilo sa zadlžiť.
  6. A tak nastal fatálny vývoj: v Nemecku priemyselná výroba rástla a rastie, na juhu klesá ako ukazuje tento hrozivý graf:

Euro likviduje eurozónu

  1. So spoločnou menou produkuje Nemecko umelo konkurencieschopnejšie ako s vlastnou (to si Nemci skôr či neskôr zaplatia cez Target2, čo je ďalšia konštrukčná chyba Eura, ale o tom inokedy) a, čo je oveľa horšie, likviduje pôvodne životaschopný (samozrejme životaschopný len s možnosťou devalvácie vlastnej meny) priemysel na juhu eurozóny. Práve tento vývoj jedného dňa eurozónu zlikviduje, čím neskôr, tým to bude drahšie.

Eurohujeri budú ešte nejakú dobu (nikto nevie akú, napr. socializmus u nás prežil 40 rokov, i keď všetkým bolo jasné, že dlhodobo fungovať nemôže) zachraňovať, ale Eurozóna v dnešnej zostave neprežije. Problém je, že „zachraňovanie“ južné krajiny v podstate likviduje, napríklad grécky priemysel sa nachádza na úrovni 70-ich rokov.

Vývoj uvedený v grafe, teda rozptyl priemyselnej výroby trvá prakticky od zavedenia spoločnej meny, minimálne 10 rokov. Tento vývoj bol spočiatku slabo viditeľný (i keď vtedy pomerne ľahko riešiteľný), no dnes aj slepý musí vidieť, že vývoj je fatálny.

Ak máte otázky na R. Sulíka, napíšte mu na mail richard@sulik.sk.

Autor článku Richard Sulík

Poslanec Európskeho parlamentu, slovenský politik, zakladateľ a predseda pravicovo-liberálnej strany Sloboda a Solidarita. Spoluautor slovenskej daňovej reformy. Bývalý poradca ministrov financií a bývalý predseda NRSR.

Komentáre

  1. Už se samotné logiky věci nemůžou mít různě velké ekonomiky stejnou měnu. Pokud jedna ekonomika jde ke dnu, tak s sebou táhne ke dnu ostatní, což by se nestalo mít vlastní měnu.
    Představte si, že by právě Něměcko šlo ke dnu. To by byla panečku krizička, ne jako ta poslední, o které se tak akorát mluvilo v televizi.

  2. V. Mlich says:

    Rôzna úroveň ekonomiky nie je prekážkou k používaniu jednotnej meny. To by nebolo možné používať ako platidlo zlato, alebo napríklad bitcoin – ani jedno z nich nemá centrálnu banku, ktorá by repo-sadzbami deformovala kurz a obchodnými aktivitami bránila prirodzenému ekonomickému vývoju. Keď nemecký robotník racionalizuje, tak ten grécky nemá inú možnosť, len racionalizovať tiež. Alebo sa zmieriť s nižším zárobkom, tak to má byť, tak je to správne, že odmena závisí od vyprodukovanej hodnoty a nie od toho, ako sa dotyčný nadrel. Keby mali národnú menu a ich centrálna banka by to riešila devalváciou, bolo by to rovnako zlé, ako keď to teraz ECB rieši prelievaním peňazí. Zlo nie je spoločná mena. Zlo je ECB a euroval. Zlo je Brusel so svojimi kohéznymi fondami.

  3. Miloš Bém says:

    Mně mrzí že si to pan Sulik uvědomuje až teprve teď.

    • Roman Kanala says:

      Čo si uvedomuje “až teď” ? Pokiaľ si len spomínam, Sulík vždy varoval pred eurovalom.

  4. Tonco says:

    Slovinsko je celkom porovnatelne so Slovenskom a k Euru pristupovalo v lepsej kondicii. Bezni Slovinci v osobnych rozhovoroch jednoznacne spajaju zaciatok ich problemov s prijatim Eura

  5. Martin says:

    A ako by to bolo pri preukazovani strat sposobenych vymennymi kurzami a vplyvu inflacie?? Vazeny p. Sulik kazda minca ma dve strany a myslim ze ziadny Slovak nechce Vami a Vasimi spolustrannikmi americky sposob zdravotnictva cize ziadny….

  6. soso says:

    nezvaloval by som to na euro. niekde su proste ludia pracoviti a inde lenivi. menu tiez nemozu devalvovat donekonecna, pretoze aj tak sa da dopadnut na uplne dno…

  7. tzv. obrovské množství levných peněz je nesmysl a navíc to nijak s výší mzdy nesouvisí. Žádná banka totiž peníze lidem nerozdává. Co se týče produktivity, tak ta rostla i v Řecku a to na dvojnásobek. Autor si plete produktivitu s pracovní dobou a navíc prezentuje hospodské kecy místo faktů (siesta a pod. reálně pracující v Řecku odpracuje nejvíc ze všech zemí v EU). Co se týče EURA a jeho dopadů souhlas. Nicméně hlavní příčena je systémová – nelze donekonečna kapitalizovat práci (Aby si pracující mohli svou nadprodukci koupit a vlastník ji mohl prodat, musí si na její nákup půjčit. Když si nepůjčí, zmenší se trh na úroveň mzdových nákladů, což nutně vede k omezení produkce a recesi. V historii to není poprvé a vždy to bylo vyřešeno buď novými trhy, revolucemi nebo válkou.

    • Roman Kanala says:

      Obrovské množstvo peňazí nie je nezmysel. Eurotrh je väčší, ako ktorýkoľvek domáci trh krajiny v EÚ. Na väčšom trhu je viac investičných príležitostí a nižšie úroky. Práve nízke úroky viedli k hypotekárnej bubline v Írsku, Španielsku a Portugalsku. Zrazu si vysnívajú nehnuteľnosť mohol kúpiť každý. Aj keď na to reálne nemal.
       
      Odkiaľ beriete, že Gréci odpracujú najviac? Zo štatistík? Grécke štatistiky sú legendárne.
       
      Problém s eurom je, že stále vidíme lenivosť ako niečo zlé a zavrhnutiahodné. Aj ležať pod olivovníkom a popíjať ouzo je legitímny spôsob života. Hlavne ak sa to netýka len pár jednotlivcov, ale je to sociologicky významnou národnou črtou. Chybou bolo brať do eurozóny Grékov a Talianov. Ale už aj samotný vznik eura ako meny nebol ekonomickým rozhodnutím, ale politickým. Pri politických rozhodnutiach sa nehľadí na cenu a ide sa až po hranicu možného. Ako práve teraz. Sulík hovorí, že sme už za hranicou možného a že to bolo tak od začiatku. Ja s ním súhlasím.

  8. Deafboy says:

    Niesom fanúšikom EU, ale prečo by mal byť menej produktívny pracovník konkurencieschopný?

  9. Michael says:

    Společná měna samozřejmě za ekonomické problémy jednotlivých států nemůže, i když ztěžuje jejich řešení.

    Pokud by neexistovalo Euro, přirozeným vývojem by byla devalvace národních měn států Eurozóny s výjimkou Německa. V případě existence společné měny sice ještě existuje varianta vnitřní devalvace (snižování mezd a důchodů), ale tato varianta je prakticky velmi obtížně schůdná (nejen kvůli odborům, ale např. i kůvli splátkám půjček a hypotékám).

    Dnes všichni tvrdí, že za problémy Eurozóny může buď Euro a nebo 16 “okrajových” států, jejichž produktivita práce je nižší než v Německu. Nabízím však opačný pohled na věc. Viníkem situace je dle mého názoru jednoznačně Německo, a to proto, že vývojem mezd dostatečně nereaguje na vyšší tempo hospodářského růstu, než v ostatních státech. Pokud by mzdy v Německu rostly tempem přiměřeným hospodářskému růstu, docházelo by ke dvěma efektům. Za prvé, produkce v Německu by byla několikanásobně dražší, než v ostatních státech Eurozóny. Výsledkem by bylo přesouvání výroby z Německa do ostatních států a tím vyrovnání tempa jejich hospodářského růstu. Za druhé, zdražením produkce v Německu by se o něco zdražila celá produkce Eurozóny. Zde již funguje logika plovoucích kurzů a proto by zdražení nevedlo ke snížení poptávky po produkci Eurozóny, ale k devalvaci Eura oproti ostatním světovým měnám. Čímž by se opět staly ostatní státy Eurozóny více konkurenceshopné.

    Státy Eurozóny tedy měly začít vyvíjet tlak na Německo, aby začalo hrát za evropský tým a všemi možnými prostředky (růst minimální mzdy, růst důchodů, cílování inflace) zajistilo růst mezd v Německu odpovídající jeho hospodářškému růstu. Pak se při výrobě dostane i na ostatní státy s menší efektivitou a problémy Eura se stanou minulostí…

    • Mirek says:

      Nezlobte se, ale to je stejné, asi jako kdyby ten jedničkář, který se nefláká a svůj volný čas obětuje studiu se toho dobrovolně vzdal jenom proto, že ostatní trojkaři/čtyřkaři/atd. na to kašlou. Ano, v té škole (“Evropě”) se to tak nějak “srovná”, problém je, že až z té školy ten původní jedničkách vyjde (“Německo exportuje ze 2/3 mimo eurozonu”), bude značně překvapen z toho, co umí jeho vrstevníci..

      • Michael says:

        Myslím, že jste to svým příkladem docela dobře vystihl, přesně tak to nyní se státy Eurozóny je. Nejvhodnějším řešením v takovém případě zajisté bude, aby jedničkář, který z průměru vyčnívá, odešel do vyšší třídy a nebo do školy pro supernadané děti. A ne aby se všem ostatním jinak normálním dětem nadávalo, jací jsou lajdáci, když u nich ve třídě prostě existuje jeden lepší. Jenže proč by to ten žák odcházel, že? Ve třídě se soustředí všechna pozornost na něj, všichni učitelé se věnují nejvíce jemu a chválí ho, jak je nejlepší. Takové míry pozornosti by se mu jistě ve škole se stejně chytrými dětmi nedostalo.

        Chci tím říct to, že Německu může současná pozice výslovně vyhovovat. Pokud v Německu roste produktivita práce, přirozeně by měly růst shodným tempem i mzdy. Ovšem produktivita v Německu roste, ale mzdy nerostou! Tím se vytváří nepřirozená situace, kdy cena za jednotku výroby v Německu oproti ostatním státům klesá. A Německo pak prosperuje na úrok ostatních států Eurozóny.

        Jinými slovy, Němci berou svými dumpingovými cenami za jednotku práce zakázky celému zbytku Eurozóny. A nejspíš se jim to opravdu vyplácí, když na zachování eura stále nekompromisně trvají. I za cenu nutnosti občasných záchranných balíčků Řecku, Kypru a dalším okrajovým ekonomikám…

        • Roman Kanala says:

          Toto je francúzsky prístup. Namiesto vyvinúť úsilie a vyhrať vďaka výsledkom, Francúzi budú faulovať súpera. Nemci sú príčinou toho, že výrobky z EÚ sa stále ešte dajú predať. Ak sa im zníži produktivita práce, prídu Číňani.
           
          Problém je, že ide o kultúrny fenomén. Protestantská askéza verzus katolícky hedonizmus. Prasačie krajiny spája spoločná črta: katolicizmus. 300 rokov vývoja myslenia sa nedá vyriešiť za pár rokov.

  10. Brano says:

    Nesuhlasim s argumentami. Je to obratena logika. Mala produktivita je zly argument proti Euru. Nemalo by to byt naopak? My praveze chceme, aby sa na juhu zvysovala produktivita vdaka Euru.
    Pride mi chore argumentovat “Kvoli tomu, ze sme lenivi, nechceme Euro”.

    • foster says:

      Áno je pravda, že chceme zvyšovať produktivitu na juhu. Ale bohužiaľ konkurencieschopnosť a euro práve tomu bránia

  11. peter says:

    tieto nožnice sú výzvou na štrukturálne a inštitucionálne reformy, bolo to jasné už pri konštrukcii eura, nie je to nič nové ani objavné; rovnako tak sa vie, že nutným prvkom systému sú rozpočtové transfery a teda spoločná fiškálna politika, čo znamená aj zmenu politického usporiadania a mocenských pomerov, to všetko je jasne dané, to všetko bolo dokonca už po 2.sv. vojne zrejmé a s tým účelom sa budovali aj základy Spoločenstva uhlia a ocele… Pán Sulík ja neviem o čo vám ide ?

    • Fugo says:

      Peter, pýtaš sa: “Pán Sulík ja neviem o čo vám ide ?”

      No, ja si myslím, že asi o eficientnosť a efektivitu EU.

      Za socializmu to bolo v rámci tzv. RVHP podobné. Jeden ekonomický NEZMYSEL za druhým, až sa to nakoniec už nedalo udržať,
      a síce nie len ekonomicky, ale aj spoločensko-politicky.

      Ak začne škrípať ekonomika, prenáša sa to do života spoločnosti aj v iných oblastiach. Ale,vysvetľuj to gypsovým hlavám, ktoré nie lenže nemajú potrebné vzdelanie, ale chýba im aj “zdravý sedliacky”.

      Samozrejme, že iné je to s hlavami vzdelanými a múdro fungujúcimi. Zaujímavé preto je, že rovnaký názor ako má p.Sulík, má aj množstvo ekonomických kapacít v Nemecku. A nie len ekonomických kapacít, ale aj prominentní žurnaliti, podnikatelia, atď., …skrátka ELITA nemeckého národa !!!

      Väčšina z nich má titul Prof.Dr. ekonomických vied.

      Tí, aby mohli účinne presadzovať svoje názory, tiež si založili politickú stranu – AfD.
      Klikni na https://www.alternativefuer.de/de/